Array

Flóra

V současné struktuře lesní vegetace se ve značné míře uplatňují porosty přirozeného charakteru, zejména lužní lesy, smíšené dubohabrové háje, lipové dubohabřiny a olšiny, které si dodnes udržely vesměs málo pozměněnou skladbu dřevin, takže právem patří - díky svému rozsahu, zachovalému charakteru i floristické a vegetační pestrosti - ke klenotům krajiny střední Moravy. Jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících rozmístění vegetace v daném území je reliéf. Utváření reliéfu modifikuje - vedle odtoku a průsaku srážkové vody, hloubky půdního profilu apod. - především klima a podmiňuje vznik různých lokálních klimatických rozdílů, např. inverzního fenoménu, který se projevuje zejména v předjaří a časném jaru na severní straně Třesína a v přilehlém úzkém údolí řeky Moravy. Dobře patrné jsou v této souvislosti expoziční rozdíly, zejména mezi severními a jižními svahy Třesína.

Lužní lesy a olšiny

Charakter lužních lesů je podmíněn vysokou hladinou podzemní vody a jarními záplavami. 
V pravidelně a dlouhodobě zaplavovaných místech, kam voda ukládá živinami bohaté sedimenty, najdeme tzv. měkký luh s jasany, stromovými i keřovými vrbami a také s topolem černým (Populus nigra)
který je dnes vzácný díky nahrazování hybridními topoly. Tam, kde záplavy dosahují jen občas a slaběji, můžeme najít tzv. tvrdý luh s dubem letním, lípou, javory a jilmy. Výrazné je v luzích střídání jarních aspektů vegetace. Příchod jara předznamenávají koberce kvetoucích sněženek a bledulí, 
které vystřídají křivatce, dymnivky, plicníky, orseje, sasanky, prvosenky, zapalice a další. Po nich pak rozkvétá česnek medvědí (Allium ursinum) a nastupuje bujná vegetace letního aspektu s kopřivami, chmelem otáčivým a dalšími druhy, v jejichž podrostu je někdy skryta vzácná orchidej kruštík polabský (Epipactis albensis).

Olšiny najdeme v místech trvale podmáčených, která vyhovují kromě olše lepkavé (Alnus glutinosa) i dalším dřevinám jako je jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), krušina olšová (Frangula alnus) či střemcha obecná (Prunus padus). Na jaře v jejich podrostu vynikají žlutými květy blatouchy bahenní (Caltha palustris) a později i kosatce žluté (Iris pseudacorus), jinde nepřehlédneme narůžovělé květy žebratky bahenní (Hottonia palustris).

Lesy pahorkatin

Díky jejich zachovalosti v nich najdeme rozmanitá lesní společenstva s mnohými původními druhy rostlin i živočichů, které ve zdejší intenzivně zemědělsky využívané a jen málo lesnaté krajině můžeme vidět právě jen zde. Najdeme tu společenstva vápnomilných bučin, dubohabřin, habrových javořin, bikových, lipových a dokonce i teplomilných břekových doubrav s jeřábem břekem (Sorbus torminalis). Výjimečný je výskyt některých rostlinných druhů, které jsou zde na severní hranici svého rozšíření proti toku Moravy jako je bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), slézovník velkokvětý (Bismalva alcea) 
či kokořík vonný (Polygonatum odoratum). Vhodné podmínky pro růst teplomilnějších druhů rostlin jsou díky vápencovému podloží také na vrchu Třesín, kde můžeme najít např. čilimník nízký (Chamaecytisus supinus), hrachor černý (Lathyrus niger), či růži keltskou (Rosa gallica). Z lesních orchidejí můžeme 
v Pomoraví vidět např. okrotici bílou (Cephalanthera damasonium) a kruštík širolistý (Epipactis                                              helleborine).

Nelesní biotopy

Společenstva rákosin, vysokých ostřic a vlhkých až čerstvě vlhkých luk jsou v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví výhradně omezena na oblast nivy, zatímco výše položená území říčních teras jsou přeměněna v ornou půdu. Jestliže v šedesátých letech bylo v nivě Moravy a jejich přítoků v území více než 1000 ha lučních porostů, z nichž část podmáčených, 
pak z těchto komplexů luk dříve se rozkládajících u Mohelnice, Moravičan, Mladče, Litovle, Štěpánova, Horky nad Moravou, Chomoutova a Řepčína se zachovala jen třetina rozlohy.

Páteř celého území tvoří tok řeky Moravy, která se svými bočními rameny vytváří v evropském měřítku ojedinělý typ krajiny 
tzv. "vnitrozemskou říční deltu". Podmínkou pro existenci cenných společenstev říčního toku a jeho břehů je zachování jeho přirozeného charakteru bez napřímení, břehových regulací a kamenných záhozů.

Nenahraditelnou součástí lužní krajiny jsou také různé doprovodné mokřadní biotopy, které se významně podílejí na ochraně proti povodním, při kterých beze škod zachytí velké množství záplavové vody. Neméně důležité jsou však také pro život velkého množství rostlinných a živočišných druhů.


Nivní louky

Jsou nejen stanovištěm vzácných druhů rostlin a živočichů, ale i protierozním, vodoochranným 
a protipovodňovým prvkem v nivě. Luční porosty sousedící s lužním lesem nebo břehovými porosty toků zpestřují na mnoha místech malebnou krajinu. Do současné podoby by se nevyvinuly bez dlouhodobého zemědělského hospodaření - bez něho by opět zarostly lesem, jímž původně byly. Louky se v nivě rozkládaly na většině ploch, kam dosáhly jarní záplavy, mnohé z nich však byly odvodněny a přeměněny 
na ornou půdu, jiné se staly díky intenzifikaci spíše "polem trávy".

Na zachovalých tradičních loukách najdeme zajímavé druhy rostlin, jejichž přítomnost je někdy závislá 
i na malých rozdílech ve vlhkosti. Mezi významné druhy vlhkých luk patří pryšec kosmatý (Tithymalus villosus), velmi vzácný hrachor bahenní (Lathyrus palustris), violka slatinná (Viola stagnina), kosatec sibiřský (Iris sibirica) nebo nenápadná mrkvovitá jarva žilnatá (Cnidium dubium).


Řeka a její břehy

Řeka je zde z velké části neregulovaná, a proto můžeme vidět ukázky přirozeného koryta se spadanými stromy, s meandry 
v různém stupni vývoje a se štěrkopískovými náplavy a ostrůvky. Členitost říčního koryta výrazně zvyšuje samočistící schopnost řeky a je také podmínkou pro existenci mnoha druhů živočichů a rostlin, které v řekách regulovaných už nepotkáme. Na vodní prostředí pak plynule navazuje typická pobřežní vegetace s chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea) či ostřicí banátskou (Carex buekii) a kromě mnoha dalších např. s vzácnější nadmuticí bobulnatou (Cucubalus baccifer) či barborkou přitiskou (Barbarea stricta).


Stojaté vody a mokřady

Rozmanité podmínky - různá výška vodního sloupce, intenzita oslunění a množství živin - vyhovují široké škále různých druhů typických mokřadních rostlin. Volně při hladině se vznáší 
např. bublinatka jižní (Utricularia australis) či různé druhy rdestů (Potamogeton sp. div.), z bahnitého dna mělkých tůní vyrůstá šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia), na osluněných místech 
s kolísající vodní hladinou roste šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) a v okrajových rákosinách nebo ostřicích vzácně najdeme bazanovec kytkokvětý (Namburghia thyrsiflora) nebo i pryskyřník velký (Ranunculus lingua).

Správa CHKO Litovelské Pomoraví

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt